2.
Zdroje radonu
(geologické podloží, stavební
materiál, podzemní voda)
Zdrojem
radonu je podloží objektu, stavební materiály, ze
kterých je objekt postaven a podzemní voda, ve
které se radon rozpouští.
Podloží
Dominantním zdrojem radonu je geologické podloží.
Jak již bylo uvedeno v kap.1, přírodní
radionuklidy jsou ve stopovém množství ve všech
horninách. Jedná se především o uran 238U. Uran
tvoří samostatné minerály ( např. uraninit -
smolinec, uranové slídy ) nebo je přítomen v
horninových minerálech jako biotit, zirkon a apatit
atd. Jednotlivé typy hornin dělené podle vzniku,
mají značně rozdílný obsah uranu. Zjednodušeně
se dá říci, že nejméně uranu a jeho
rozpadových produktů je v sedimentárních
horninách typu pískovců, jílovců a slepenců (
tyto horniny byly již jednou zvětrávacím procesem
rozrušeny, separovány, přetransportovány, usazeny
a nakonec diagenezí zpevněny ). Střední obsah
uranu mají metamorfované ( překrystalizované )
horniny typu pararuly. Nejvyšší obsah uranu a jeho
rozpadových produktů mají vyvřelé horniny typu
syenitů, žul, granodioritů a pod. Tyto horniny
vznikají utuhnutím magmatu, který vzniká
přetavením hornin ve svrchním plášti Země. Při
diferenciaci zemského tělesa ( žhavotekutá fáze
vývoje ) došlo ke klesání těžkých prvků
směrem ke středu Země a tím se stalo, že
kondcentrace uranu a jiných tšžkých prvků s
hloubkou roste. Z místa vzniku vystupuje
radionuklidy obohacené magma do zemské kůry, kde
tuhne a vytváří tělesa intruzivních vyvřelin,
které nazýváme plutony, batolity, lakolity nebo
tvoří v podloží žilné vyvřelé horniny.
Protože horninové složení českého masívu je z
velké části tvořeno právě vyvřelými a
metamorfovanými horninami ( krystalinika ),je
zřejmé, že přísun radonu, z tohoto radionuklidy
obsahujícího podloží, je vyšší ( viz obr. 2,3
).
Podzemní
voda
Radioaktivní plyn radon se rozpouští ve vodě.
Podzemní voda, která proudí skrz horniny a zeminy
obsahující radon, je tímto plynem nasycována.
Nejvyšší obsah radonu z tohoto důvodu vykazuje
spodní voda v geologickém profilu tvořeném
vyvřelými horninami ( žula, pegmatit, porfyr,
syenit ), nižší v oblastech se zásaditými
horninami ( gabro a diabas ) a nejnižší v
sedimentech ( vápenec, pískovec ) - viz tab. 2.
Při využití této vody pro zásobování pitnou a
užitkovou vodou, dochází k uvolňování tohoto
plynu v objektech. Radon se z vody dodávané do
budovy uvolňuje do ovzduší např. při
sprchování, mytí, praní apod. I přes lokální
krátkodobé vysoké koncentrace, není tento zdroj
radonu nijak významný.
Stavební
materiály
Zdrojem vyšších objemových aktivit
radonu v ovzduší objektu může být i zvýšený
obsah rádia 226Ra ( poslední prvek v rozpadové
uranové řadě před radonem ) ve stavebních
materiálech. Jejich základem jsou většinou
horniny, zeminy a stavební materiály s často velmi
rozdílným obsahem uranu ( viz obr. 1 ). Materiály
nejsou obvykle používány v původní formě, ale
jsou drceny, mlety a tepelně upravovány, což
může vést k většímu uvolňování radonu z
povrchu zrn a tím ze stavebního materiálu do
interieru objektu.
Průměrné hodnoty hmotnostní aktivity rádia 226Ra
v Bq/kg stavebních materiálů:
