8. Ochrana staveb proti pronikání radonu
(Cílem stavebních prací je snížit pronikání radonu do objektu )

Nejdůležitější faktory, které ovlivňují pronikání radonu z podloží do
objektu jsou:

a) velikost podtlaku ( tlakového gradientu )v budově (čím vyšší podtlak, tím vyšší nebezpečí pronikání radonu z podloží )
b) koncentrace radonu v půdním vzduchu ( čím vyšší koncentrace, tím vyšší nebezpečí nebezpečí pronikání radonu z podloží )
c) propustnost půdních vrstev pod základy (čím větší propustnost, tím větší nebezpečí pronikání radonu z podloží )
d) těsnost základových a suterénních konstrukcí ( čím menší těsnost, tím větší nebezpečí pronikání radonu z podloží )

Cílem projekčních a následně stavebních prací je snížit, či zcela eliminovat, co nejvíce z výše uvedených faktorů. Tuto problematiku podrobně rozebírá norma ČSN 73 06 01, Ochrana staveb proti radonu z podloží. Tato norma jasně stanoví, kdy a jaká opatření je třeba navrhovat a jak je dimenzovat. Pro projektanta je přímým návodem, jak má opatření proti radonu dostatečně a přitom efektivně provést.

Existují dva základní pohledy na tuto problematiku. Při ochraně objektů se používá buď pasivní nebo aktivní ochrana. Pasivní ochrana spočívá v položení protiradonových izolací do podlah a základových desek. Aktivní ochrana spočívá v prováděném trvalém odvětrání jednotlivých pobytových místností pomocí ventilace instalované v celém objektu. Do ventilace musí být zařazen rekuperátor, který zajišťuje, aby ztráty tepla v objektu byly co nejmenší. Aktivní ochrana se používá vyjímečně a to většinou v objektech, kde dochází k zamoření radonem a jeho dceřinými produkty ze stavebních materiálů. Tento způsob ochrany objektu je vysoce efektivní, ale energeticky a nákladově velmi náročný. Z tohoto důvodu se většinou přistupuje k ochraně objektu položením plynotěsných izolací.

Dle vyhlášky je stanoveno, že při nízké kategorii rizika stavebního pozemku se žádné projekční a ani stavební opatření neprovádějí. Při zjištění střední kategorie rizika stavebního pozemku pronikání radonu z podloží je nutno provádět tzv. jednostupňovou ochranu, která většinou spočívá v položení plynotěsné protiradonové izolace. Protiradonových izolací je velké množství. Jedná se o pásy z oxidovaného nebo kaučukem modifikovaného ( typ SBS ) asfaltu, příp. s Al fólií, o nopové fólie, fólie na bázi PE, PEHD, PVC a různé stěrkové či nátěrové hmoty. Při zjištění vysoké kategorie rizika stavebního pozemku se zpravidla navrhuje a provádí tzv. dvoustupňová ochrana. Ta spočívá v tom, že se ještě, kromě výše uvedené ochrany protiradonovými fóliemi, provede odvětrání podloží pod základovou deskou objektu. Jedním z možných způsobů je ten, kdy se do vrstvy štěrku, zhutnělého mezi základovými pasy budoucího objektu, položí drenážní odvětrávací systém z perforovaných trubek. Tyto trubky se vyvedou z pod základů objektu a ukončí se na fasádě objektu nad volným terénem nejlépe mřížkou z umělé hmoty. Odvětrání základů je nejúčinnější za předpokladu, že větší část odvětrávacích trubek je položena ve směru převládajících větrů v dané lokalitě. Druhou možností je perforované trubky uložit ve štěrku paprskovitě a napojit je na odvětrávací komín, který je vyveden až nad střechu. Do potrubí může být, pro zvýšení intenzity provětání, vložen axiální ventilátor.

Další možností izolace podloží je použití nopových fólií. Pro dokonalou neprostupnost betonové základové desky ( pro radon) je též nutno provést dokonalé utěsnění všech prostupů inženýrských sítí touto deskou. Utěsnění musí být provedeno stále pružnými tmely ( silikon, butadien, lukopren apod. ), aby při tepelné dilataci např. odpadových potrubí nedocházelo ke vzniku trhlin. Těmito trhlinami by mohl být radon "nasáván" do objektu v podstatně zvýšených koncentracích, které jsou pod základovými deskami.